Mne se to netýká

Je tomu rok, co jsem se vrátil z dvouměsíčního běžeckého soustředění v Etiopii.

Vzhledem k mizernému internetu, jsem tam měl jen minimální informace o vývoji situace ohledně Covid-19. Při odletu z Afriky se po letišti v Addis Abeba pohybovalo pár Číňanů s rouškama, ale svět byl ještě normální.

Týden v práci, pomalé zvykání si na evropský režim, první nakažený a první Lock Down.

Byt uklizený, okna umytá, takže nastává čas virtuálních výzev 😉 Kliková výzva, týdenní běžecká půlmaratonová výzva a spoustu dalších, které člověku dovolí na chvíli zapomenout na to, co se kolem něj děje. Mediální masáž sice funguje, ale všechno je to jen takové vzdálené a neskutečné.

S druhou vlnou už se objevuje pár nemocných i v mém okolí. Všechno jsou to ale jen lehké příznaky, s pár dny v posteli.

Vánoce a Nový rok se přehouply a v nemocnicích se to začíná zhoršovat.

Je 3. únorový den a mně přichází SMS s informací o kontaktu s pozitivním člověkem.

Hned se objednávám na test a druhý den odcházím pozitivně naladěn, protože můj výsledek je negativní. Večer chvíli cvičím a trochu se mi motá hlava, což přikládám únavě z předcházejícího dne, kdy jsem běžel delší běh. Jdu si lehnout a do rána to snad přejde. Ale ono to nepřechází. Asi je to jen nachlazení. Zůstávám raději doma a objednávám se pro jistotu na neděli na další test.

Už se mne to týká

Výsledek je pozitivní.

Zavírám se doma. Nějaké zásoby jídla tu mám, tak snad vydržím a ukládám se k televizi. No co? Tělo si potřebuje asi odpočinout. Však za leden mám naběháno bezmála 300km. Celkem si to i užívám. Sledování televize prokládám knížkama, na které nebyl poslední dobou čas a usínám skoro každou hodinu. (Tak to probíhá až do jedenáctého dne od nakažení.)

Druhý den ráno si chystám snídani. „Káva dnes nějak divně chutná“. Chutná nijak. I chleba má chuť-nechuť. Naliju si trochu octa na lžičku a zkouším ochutnat. Nic, jen někde v dáli, cítím lehkou kyselinku. Přichází na řadu čichový test. Voňavka. Zase nic. Plný nos něčeho, co není ani vůně ani pach.

Odpoledne stěhuju televizi do ložnice, protože sedačka v obyváku začíná být nepohodlná a teplota začíná stoupat. A stoupá rychle. Večer atakuji hranici čtyřiceti. Zimnice, bolesti hlavy a halucinace se sávají mými společníky na dalších pět dní. Nejím a i přesun na záchod se podobá maratonskému výkonu. Motá se mi hlava a cestou musím několikrát odpočívat. Sleduji statistiky na hodinkách. Tepy společně se stresem letí nahoru, saturace krve naopak dolů. Začíná to být znepokojující. Okysličení krve má být v rozmezí 90-100%. Mám 88 a občas klesám až na 86%. „Jak dlouho to takto vydržím?“ Raději volám své lékařce. Dostávám e-recept a nějaké léky. Zabírá to. Po Pěti dnech je po teplotách. Pomalu se stabilizuju, jen únava a vysoké tepy zůstávají.

24. den od nakažení jsem konečně uvolněn z domácího vězení.

• 

• 

• 

Zpět na nohou

Venku svítí sluníčko a já se těším na jarní procházku, jak na dovolenou k móři. Cestou na Špilas musím dělat několik krátkých přestávek. Neudýchám to.

Jak by měl tedy návrat vypadat?

V první řadě je třeba zdůraznit, že každý prodělává onemocnění COVID-19 jinak intenzivně a od toho se odvíjí i doba potřebná k návratu k běžnému tréninku.

Po prodělaném onemocnění COVID-19 můžete očekávat, že vaše tělo nebude fungovat tak, jak jste byli zvyklí dříve.

Budete se cítit unavení. Během běžných denních i  pohybových aktivit se budete více zadýchávat (pocit krátkého dechu, pocit, že nestačíte s dechem, že vám nejde zhluboka se nadechnout, vydechnout).

Onemocnění COVID-19 může způsobit postižení dolních dýchacích cest, plicních cév, srdce a  dalších orgánů. Pacienti nejčastěji uvádějí únavu, dechové obtíže (dušnost), kašel, bolesti na hrudi, malátnost, mravenčení končetin, poruchy zažívání, úzkost, depresi a další řadu příznaků, které mohou trvat i  několik měsíců.

Pokud tedy pozorujete některý z těchto příznaků, postupujte velmi pomalu a nejlépe konzultujte vše se svým ošetřujícím lékařem.

V prvních dnech a týdnech provádějte dechová cvičení a začněte s krátkými procházkami, které postupně prodlužujte. Pokud máte možnost, tak sledujte vaši tepovou frekvenci a je-li příliš vysoká, tak setrvejte v této fázi tréninku až do její stabilizace.

Pokud vám již procházky nedělají problémy a nemáte pocit dušnosti, můžete začít s během. Držte tempo na uzdě a nepropadejte depresi, když vám tepy vyletí nahoru i při pomalém běhu. Prostě zpomalte a nic neuspěchejte. Měli byste trénovat v „základní vytrvalosti“ při srdeční frekvenci menší než 75% maximální srdeční frekvence. Běhejte jen kratší úseky 2-3km (max 5km).

Pokud úspěšně zvládnete i tuto fázi, a vy ji zvládnete, tak začněte pomalu navyšovat vzdálenost i tempo.

Přeji brzký návrat k vašemu běžnému tréninkovému plánu.

Karel Stöger